Alien (Vetřelec)
92/100 - 33×

Alien(Vetřelec)

Mimozemská rasa, se kterou si není radno zahrávat. Smrtelně nebezpečná ve všech svých formách. Ale lidé jsou nepoučitelní a v kultovní sérii filmů, komiksů nebo i videoher ji pořád provokují…

USA | 1979
vysílání
| 120 minut
žánr
Akční, Hororový, Sci-fi
hrají
Sigourney Weaver (Ellen Ripley),

Vznik

Vznik

Smrt hlavní postavy se zdála jako konec jedné série. K velkému překvapení však hlavouni rozhodli, že by chtěli jeden ze svých nejcennějších titulů ještě dál využít – a co víc znovu do něj vrátit jeho ústřední hrdinku. Pro nezvyklý návrat byl Jean-Pierre Jeunet.

0 0
1.11.2004

Z popela

Pádem Ripley do rozžhavené lávy se navenek uzavřela na číslici tři série Vetřelců. Nejvyšší představitelé se ale nechtěli vzdát své úspěšné značky a dlouhou dobu po třetím Vetřelci uvažovali, že by ho postavili do jednoho ringu spolu s Predátorem, tak jak to za ně nejdříve v comicsech a posléze i v počítačových hrách učinili jiní. Při manažerských škatulatech ale nadějný scénář na tento crossover prohučel někam do sklepa a na stole se objevil opět nápad na další souboj Ripley vs vetřelec.

Úkolem napsat scénář byl pověřen mladík Josh Wheldon, který měl za s sebou jen několik menších zkušenostech. Nebyl před ním jednoduchý úkol – musel přivést zpět Ripley, a to tak, aby nemuseli teatrálně proměnit třetí díl ve špatný sen (i o tom se vážně uvažovalo). A tak přišlo na řadu tehdy populární klonování, nová Ripley mající v sobě něco ze svého dávného nepřítele tak slibovala závan čerstvého větru. Zatímco Sigourney Weaver se nápad líbil a chtěla se na nové „úchylné“ Ripley dál podílet (samozřejmě za slušný honorář), trojice producentů z prvních třech dílů, David Giller, Walter Hill a Gordon Carroll, se postavila proti. Ale protože měli veskrze poradní hlas, nezbývalo jim než nově rozběhnutému projektu dát sbohem.

Hledání talentu

Scénář byl hotový v polovině roku 1995 a aniž by bylo známo jméno režiséra, začalo se s obecnými přípravami. Scénář přežil do konce natáčení bez větších úhon, což je přesný opak tvůrčího pekla z předchozího Vetřelce. Dalo se očekávat, že do námětu bude chtít promluvit angažovaný režisér, což ale ve Fox příliš nechtěli, a poohlíželi se tak po mladé poddajné krvi. Jistý čas byl favoritem britský režisér Danny Boyle (Trainspotting), z dohody s ním ale záhy sešlo. Další volbou byl Jean-Pierre Jeunet, resp.autorská dvojice Jeunet-Marc Caro, která měla za sebou velice zvláštní, ale ceněné filmy jako Delikatesy nebo Městečko ztracených dětí.

Oba patří k výrazným tvůrčím typům, kteří si logicky pod studiovou výrobou v Hollywoodu nedovedli představit plnohodnotné fungování. Zatímco ale Jeunet to riskl a do USA se vydal, Caro se zatvrdil a řekl, že ho do Los Angeles nikdo nedostane. Neuměl řídit, neměl rád slunce a rád měl vizuální kontrolu nad veškerým designem. A se svým radikálním názorem nehodlal ustupovat ani o píď. Diplomatičtější Jeunet se obvykle věnoval hlavně hercům a štábu, takže pro něj to takový problém nebyl. Šéfy studia dostal svojí bezprostředností a veselou povahu. Ačkoli neuměl téměř vůbec francouzsky a po celou dobu natáčení měl k ruce překladatele, jasnou vizí udělal na producenty dojem. Jediné nad čím kroutil hlavou, bylo to, proč si vybrali právě jeho, prostě to nemohl pochopit.

Když mu byla režie přiklepnuta, první co udělal, že si do LA přivezl některé své stále spolupracovníky jako byl kameraman Darius Khojndi, střihač Hervé Schneid a trikový supervizor Pitof. Spolu s Wheldonem zapracovali na scénáři (výrazněji se měnil jen konec, který měl pět různých verzí) a z půjčovny si do hotelu přivezl americké filmy, hlavně sci-fi, aby se poučil z výrazové řeči obvyklé na druhé straně oceánu. Velice přesnou matematikou si spočítal, že první Vetřelec měl 869 záběrů, což v roce 1996 stačilo zhruba tak na polovinu letního blockbasteru.

Návrat ke kořenům

Rozhodl se tedy vrátit filmu klasičtější háv. Přemluvil dokonce Marca Cara, aby mu vytvořil několik skic, od kterých se posléze odpíchl kostýmní výtvarník Norman Burke. Caro původně navrhoval téměř vernovský styl a i to byl jeden z důvodu, proč se na filmu nepodílel – věděl, že jeho návrhy budou nepřijatelné a zároveň s tím nechtěl ustupovat. Na výpravu se podařilo sehnat zkušeného Nigela Phelpse (Batman, Soudce Dredd), který si padl do oka s kameramanem Khojndim a společně vytvořili úctyhodné kulisy už se zabudovanými světli vytvářející efektní stíny. Stačilo potom tedy přijít na plac a bez dalšího naskicování začít natáčet.

Studio se pokusilo získat také toho, kdo vetřelce de facto vytvořil, ale H.R.Giger si ze svého švýcarského sídla řekl o značný balík peněz, což šetřiví producenti zamítli. Jeunetovi to bylo líto, tak alespoň koupil jeho knihy a rozdal jej štábu pro inspiraci. Dobrou zprávou bylo, že na filmu se podílela trikařská firma ADI, alias tvůrčí dvojka Tom Woodruff Jr a Alec Gillis, pro které to byl už třetí vetřelecký film (podíleli se částečně i na dvojce a samozřejmě významně na trojce). Společně vytvořili s minimálními úpravami oproti minulým verzím všechny fáze vetřelce, nepovedené panoptikum klonů Ripley a samozřejmě i závěrečný nový druh, schválený až na pátý pokus.

Natáčení poprvé probíhalo v LA, což si prosadila hlavně Sigourney Weaver, které se nechtělo cestovat do chladného Londýna a pracovat s neochotnými Brity. Překvapivě však musela produkce řešit problémy s volnými ateliéry, většinu jich pokryly tehdejší nákladné produkce jako Hvězdná pěchota, Ztracený svět nebo Titanic. Naštěstí se jeden velký uvolnil díky paní Mudrochové, manželce majitele společnosti 20th Century Fox.

Konečně klid

Natáčení probíhalo od října 1996 do února 1997 v pohodě, což je atmosféra pro Vetřelce netypická. Jeunet se projevil jako šikovný diplomat a přátelským chováním propojoval napůl americký a napůl francouzský štáb. Pomohlo také, že si prosadil do dvou rolí své dva oblíbence – Rona Perlmana z Městečka ztracených dětí a svého dvorního herce Dominique Pinona. Perlman často za kamerou blbnul tak, že ho produkce musela z natáčení taktně vyhazovat.

Sigourney Weaver se po placu pohybovala obložená poznámkami o své postavě, které nasbírala během natáčení všech dílů. Na všechny tím zapůsobila, obzvláště Jeunet nadšením přímo hýkal – taková herečka se podle něj režíruje sama. Problémy nebyly ani s Winonou Ryder, ačkoli jak sama přiznává, projevila se jako vášnivá vetřelecká kleptomanka a z natáčení si neustále domů odnášela drobné artefakty.

Vymstilo se jí to po prvním měsíci natáčení, kdy štáb pracoval na honičce pod vodou. Na papíře to působilo celkem jednoduše, ale samotná produkce dala všem pořádně zabrat. Ron Perlman a Winona Ryder se málem utopili, Kim Flowers(Hillard) dokonce jednu chvíli ztratila pod vodou na půl minuty vědomí. Nejhůře na tom byl asi Tom Woodruff Jr, navlečený do kostýmu Vetřelce byl prakticky uvězněn u dna a potřeboval několik lidí na obsluhy každých několik vteřin.

Jediný problém při natáčení byl čas, který hrál proti tvůrcům, takže se nesměli příliš zadrhovat. Vrásky na čele jim způsobila jedna prakticky nepodstatná scéna – když Ripley hází před záda efektně basketbalový míč do koše. Sigourney Weaver odmítla udělat to trikem a pracně trénovala každý den několik hodin. Když se jí to ale nepodařilo během několika desítek záběrů, štáb už zoufal. Teprve těsně před tím, než se rozhodli to udělat jako trik, se hod povedl. Trikový supervizor Pitof navrhl, že by záběr upravil tak, aby byl míč vidět celou dobu v obraze (a nebylo pochyb, zda jde o trik), Weaver mu to však okamžitě zamítla.

A co dál?

Přesto si počítačoví experti přišli na sví. Vetřelci jsou sice většinou buď převlečení lidé nebo animatronické modely, ale v podvodní scéně a několika navazujících byli vytvořeni kompletně na počítači. K optimalizaci došlo také v naprosté většině scén z vesmírů, lodě jsou ovšem stoprocentní modely. Zmenšené verze se také použili pro některé sety, poté co producenti odmítli zaplatit za skutečnosti velikost. I tak ovšem museli z kapes vytáhnout na celý film 60 miliónů dolarů.

Film se zaplatil ale až díky celosvětovému udílení. Zatímco v Americe si finančně ani kriticky příliš dobře nevedl, na druhé straně Atlantiku, především ve Francii, byl mohutně chválen. Jean-Pierre Jeunet mohl být spokojený, H.R.Giger mu film pochválil a cenné zkušenosti využil při natáčení svého dalšího filmu Amélie (scénář k ní psal v době, kdy dostal nabídku na režii Vetřelce), za níž si odvezl v roce 2002 z USA Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. A protože v závěru Vzkříšení dorazili Vetřelci po několika stech letech konečně na Zemi, je velice pravděpodobné, že na čtyřku naváže ještě přímý následník….

Diskuze /0

Zatím žádné komentáře… Buď první!
Ale k tomu se musíš registrovat nebo se !

Momentka

Momentka

Reklama

Vetřelec online

Napište nám

Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!


Filtr seriálů








Reklama