Indiana Jones

Indyho dědictví

Filmy s Indiana Jonesem inspirovaly díky svému úspěchu mnoho následovníků. Jen ale několik z nich snese alespoň vzdálené porovnání? Kdo to je a proč zrovna oni?

Ačkoli Indiana Jones samotný je mixem snů a zážitků, které si Steven Spielberg a George Lucas pamatovali ze svého dětství a odkazuje na mnoho klasických filmů, neopakovatelný styl Indyho se stal od jeho prvního filmu snadno identifikovatelnou značkou. Dobrodružné eskapády jsme sice už mohli vidět ve filmech jako je Zorro, Zloděj z Bagdádu nebo Pán sedmi moři, exotické lokace zase můžete vidět v mnoha klasikách jako Doly krále Šalamouna nebo Lawrence z Arábie a nonšalantní nošení klobouku praktikoval už Humphrey Bogart v Casablance, přesto se stal Indiana Jones unikátní novodobou superhvězdou, která má mnoho následovníků a konkurentů.

Prvním větším filmem, který inspiroval úspěch Indiana Jonese, byl dobrodružný akčňák Honba za diamantem (Romancing the Stone, 1984). Režíroval ho Spielbergův chráněnec a žák, Robert Zemeckis, který byl studiem Columbia na palubu rychle přizván, poté co dolarové výsledky Dobyvatelů vyvolaly masivní zájem o všechno, co zavánělo exotickým dobrodružstvím. Moderní story o dobrodruhovi v Jižní Americe, který překonává mnohé nástrahy, aby na konci získal bohatství a lásku krásné ženy, sice není klasickým Indiana klonem (už jenom proto, že příběh sledujeme z pohledu ženy), ovšem stylizace hlavního hrdiny a jeho cynický nadhled má své kořeny právě v Indym. Film měl nezanedbatelný úspěch a dal vzniknout už mnohem slabšímu a méně zdařilejšímu pokračování Honba za klenotem Nilu (The Jewel of Nile, 1986).

Odkaz Indyho rozvíjel i samotný Spielberg. V roce 1985 vznikl film Pyramida hrůzy (Pyramide of Fear), který sice vycházel z postavy světoznámého detektiva Sherlocka Holmese, ale jeho učňovská léta v Oxfordu pojal režisér Barry Levinson v produkci Spielberga jako oddychovou detektivku lehce říznutou několika neobyčejnými artefakty a nadpřirozenými scénami. Vše prostupuje postupné odhalování Holmesových budoucích propriet (dýmka, klobouk, vztah k ženám) a klasifikace jeho partnerů (Watson) i protivníků (Moriarty), což je recept, který následně především Lucas zpětně použil jako inspiraci pro Kroniky mladého Indiana Jonese. Spielberg produkoval ten samý rok ještě moderní pirátskou pohádku Rošťáci (The Goonies), kde několik kluků objevuje za městem starobylou loď s pokladem. Bláznivá akce a příjemný nadhled opět tvrdily tempo.

Ne každý následovník Indyho se ale mohl chlubit příjemnou retro atmosférou a finančním úspěchem. Propadákem se zaslouženě staly neoriginální laciné kopie v hlavní roli s dobrodruhem jménem Allan Quatermain. Přestože Doly krále Šalamouna (King Solomon´s Mines, 1985) vycházely vznikly podle slavného románu H.Ridera Haggarda a jejich filmová adaptace z roku 1950 byla jednou z pozdějších inspirací pro Indyho, novodobá verze se potýká s mnoha nepovedenými snahami o napodobení kultu Indyho od jeho oblečení, postoje až po drobné dějové odbočky. Hlavní roli si zahrál už tehdy padající romantik Richard Chamberlain, ve vedlejší roli se sešla zajímavá sestava, kde nechyběla budoucí sexbomba Sharon Stone, český rodák Herbert Lom nebo John Rhys-Davies alias Sallah z Indyho. Přestože film propadl, dal vzniknout ještě méně podařenému pokračování s názvem Allan Quatermain a Ztracené město zlata (Allan Quatermain and the Lost City of Gold, 1987), kde tentokrát ústřední dvojice hledá uprostřed Afriky tajemné město plné jistého cenného kovu.

Královský trůn počátkem devadesátých let osiřel, když se za Indym zavřela voda s třetím dílem a Lucas se rozhodl poslat Indyho vstříc televizní obrazovce. Byl to úspěch jen částečný, mnohem lépe se Lucasovi vedlo na poli počítačových her. Nepochybnou inspirací pro Indyho byla dnes už legendární adventura The Secret Of Monkey Island (1990), kde sice hlavní hrdina touží po pirátském dobrodružství, ale jeho putování s mnoha záhadami a neopakovatelnými nadhledem dalo vzpomenout na zlaté doby Indyho zážitků. Ještě větším úspěchem byl druhý díl Monkey Island 2: Le Chuck´s Revenge (1991), to nejlepší z motivů hry potom mohli v LucasArts využít pro zcela původní hru Indiana Jones and the Fate of Atlantis, která se stala na dlouhou dobu pro fanoušky záplatou za nerealizovaný čtvrtý díl. Na tradici zábavných a přemýšlivých adventu navázala také série Broken Sword.

Nastupující nové médium také zrodilo zatím nejvýznamnějšího konkurenta. Tedy spíš konkurentku, protože ústřední postavou série Tomb Raider (1996) byla žena – sexy archeoložka Lara Croft. Jako hráč s ní můžete v tehdy unikátním trojrozměrném pohledu střílet, běhat, plavat – a hlavně řešit mnoho záhad či odhalovat různá tajemství. Její cop, pásek s pistolemi a kraťasy se staly brzy stejně ikonickými jako Indyho klobouk a bič, navíc postava sexy milionářky se zálibou v nebezpečných akčních scénách byla splněným snem všech počítačových hráčů. Tomb Raider také ukázal, že i v moderním světě nepůsobí hledání archeologických artefaktů infantilně a je stále mnoho nevyčerpaných záhad. V krátkém sledu vznikly hned tři pokračování, celosvětového úspěchu si nemohli nevšimnout filmaři. Bohužel celovečerní adaptace (2001) nepřinesla kromě perfektně obsazené Angeliny Jolie nic zajímavého a i přes masivní reklamní kampaň se film dočkal jen velice vlažného přijetí. Vznikl ještě druhý film (2003), ale pak se Lara vracela už jen na obrazovkách monitorů.

Na uvolněné křeslo se na stříbrném plátně začal drát jiný dobrodruh. Milovník starých hororů z 30.let, režisér Stephen Sommers pojal remake klasického snímku Mumie (The Mummy, 1999) jako odlehčenou zábavu, kde umně namixoval napětí, akci, smích, lásku a perfektní efekty. Rick O´Connell v podání Brendana Frasera je sice o mnoho hrubší a jednodušší postava než Indy (archeologické vědomosti za něj musí řešit jeho partnerka Evey, vtipy obstarává zase její bratr Jonathan), přesto zaslouženě upoutal pozornost všech, komu se po exotických eskapádách v dalekých zemích v meziválečném období tak dlouho stýskalo. Mumie měla ještě jedno přímé pokračování – Mumie se vrací (The Mummy Returns, 2001) a jedno nepřímé Král Škorpión (The Skorpion King), které se ovšem vydalo už spíše do oblasti filmů s Conanem. Mnohem blíže Indianovi je hrdina dalšího Sommersova filmu – Van Helsing (Van Helsing, 2004), kde je legendární lovec upírů značně omlazen a stylizován do typického Indiana modelu, kde nechybí stylové oblečení a cynické hlášky.

Do řady následovníků se také postavil netradiční hrdina Flynn Carsen. Levná televizní produkce vypráví o snaživém knihovníkovi, který se snaží vymanit ze svého nudného života a dostává se do kolotoče bláznivého hledání vybraných historických artefaktů. Napůl kopie a napůl pocta filmům s Indiana Jonesem si našla svoje příznivce a dokonce i ortodoxní příznivci archeologa s bičem přiznali slušnou zábavu. Po filmu Flynn Carsen: Honba za kopím osudu (The Librarian: Quest for the Spear, 2004) vzniklo pokračování Flynn Carsen: Návrat do dolů krále Šalamouna (The Librarian: Return to King Solomon´s Mines, 2006), zajímavou fintu předvedl český distributor, který si vypůjčil pro přebal Indyho písmo a styl.

Neobyčejné příběhy stylizované do exotických lokací s výrazným hlavním hrdinou, to jsou samozřejmě i všechny tři filmy série Piráti z Karibiku. Ačkoli hlavní hrdina, Jack Sparrow, má k pořádném chlapáckému řešení situace ala Indy hodně daleko, svým kostýmem, hláškami a životním postojem se stal novodobou ikonou všech dobrodruhů a zřejmě nejvýraznější postavou poslední doby. Miliardové tržby jsou toho jen dokladem.

Indyho cestu následovali ještě jiní současní dobrodruzi. Dnes už dvojice filmů Lovci pokladů (National Treasure, 2004+2007) nechává moderní archeology honit se za artefakty z historie USA, výrazně řidší a méně zábavnou podívanou je Sahara (Sahara, 2005), kde jsou do dobrodružných situací zamíchány i aktuální politické problémy. Snadno kopírovatelný (ovšem těžko napodobitelný) styl Indyho vedl také ke vzniku jeho české verze – Maharal – tajemství talismanu (2007) můžeme ovšem s přimhouřenými oči považovat jen za hodně průměrnou televizní epizodu.

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle