Game of Thrones (Hra o trůny) Historie Roviny

Historie Roviny

Historie Roviny

Až do příchodu Aegona Dobyvatele vládl v Rovině pyšný rod Gardenerů. Poté se moci chopil rod Tyrellů, který však do západozemských dějin nezasáhl tak výrazně.


25 0
3.12.2016

Zahradničtí králové

Rovina byla hustě osídlena už od příchodu Prvních lidí na kontinent. Úrodné a teplé pláně přilákaly mnoho obyvatel a po ukončení války s dětmi lesa, rozvoji politického uspořádání ve věku hrdinů a zdolání Jiných, kteří na svět seslali Dlouhou noc, zde vzniklo mnoho panství, království a tajemstvími opředených legend.

Samotné počátky Roviny se dají vystopovat ke Garthu Zelenorukému, bájnému králi z věku hrdinů. Byl zván též Zelenovlasý nebo Zelený a údajně převedl První lidi přes Paži Dorne (Severské báje ovšem tvrdí, že to udělal První král Prvních lidí a ne Garth). Mohl tak být současníkem legend, jako je Bran Stavitel nebo Durran Bohožal, a někteří rovnou tvrdí, že jejich předkem.


Jiné příběhy pak vypráví, že příchodu Prvních lidí ještě předcházel, takže měl být úplně prvním člověkem mezi dětmi lesa a obry, a v dalších je rovnou bohem. Možná obrazem bohů plodnosti dosud uznávaných mnoha primitivními národy, v těch nejstarších dokonce bohem vyžadujícím krvavé oběti a v mírnějších jen takovým, jenž každý podzim umírá, aby se znovu zrodil s jarem. V těch nejrozšířenějších je to však mýtický král a předek mnoha rodů.

Měl prý zelené ruce, vlasy nebo kůži (pokud jen nenosil zelený šat) a podle některých také paroží jako jelen. To nejdůležitější však bylo, že dokázal přimět zemi rozkvést a kudy šel, tam se objevovaly farmy, vesnice a sady. Měl totiž nést bezedný pytel a trousit z něj po cestě semena, a protože údajně užíval božské schopnosti, mělo jít o semena všech světových stromů, obilí, ovoce a květin, které se vždy uchytily.

Pracovat s nimi ale naučil i První lidi a semena jim daroval. Pak se měl o totéž pokoušet i s obry a dětmi lesa, jenže obři ho vyprovodili kamennou sprchou a děti se mu vysmály, že jim lesy poskytují vše, co potřebují. Tak tedy nakonec přinesl úrodnost „jen“ zemím a lidem, a to i ženám, protože je prý pouhým dotykem vyléčil z neplodnosti, dívky měly dozrávat pouhou jeho přítomností, matky rodit dvojčata nebo trojčata a každá, kterou si vzal, porodit silné syny a krásné dcery. A lordi i jejich poddaní mu snad panny sami nabízeli, aby jim zrála úroda.

A také měl, kromě tří velkých krásný čarostromů v božím háji Vysoké zahrady, zasadit dub, z kterého vznikl dubový trůn, živoucí křeslo králů Gardenerů, jenž vzal za své až při vyplenění Vysoké zahrady Dorny.

Čím se ale proslavil nejvíc, byli jeho potomci. John Dub, předchůdce Oakeheartů, osm nebo snad rovnou dvanáct stop vysoký chlapík, jehož matkou měla být obryně, a ačkoli se rytířství do Roviny dostalo až o tisíce let později, měl ho do Západozemí přinést právě on. Gilbert z Vinic, zakladatel rodu Rewyneů, jenž naučil Stromovinské vyrábět víno. Foss Lučištník, předek Fossowayů proslulý tím, že sestřeloval jablka z hlav dívek, jež si oblíbil.

Nebo třeba dvojčata Harlon Lovec a Herndon z Rohu, předci Tarlyů, kteří postavili Parožnatý vrch a společně si za ženu vzali tamější lesní čarodějku. Stovku let se o ni měli dělit a nestárli tak dlouho, dokud ji k sobě každý úplněk manželsky přivinuli.

Dál to byli i někteří válečníci. Owen Dubový štít, který prý dobyl Štítové ostrovy a zahnal mořské lidi a selkie zpátky do moře, Bors Lamač, předchůdce Bulwerů, jenž získal sílu dvaceti mužů díky pití býčí krve, ale měl jí vypít tolik, že mu vyrostly lesklé černé rohy, a Brandon z Krvavé čepele, údajný předek Brana Stavitele, jenž vyhnal z Roviny obry a válčil proti dětem lesa tak brutálně, že učinil Modré jezero Rudým.

Samozřejmě měl i dcery, stejně slavné jako jeho synové. Florys Lišku, matku Florentů, Ballů a Peaků, nejchytřejší z Garthových dětí, která měla mít tři manžele najednou, aniž by o sobě věděli, a podle některých příběhů porodit i bastarda Lanna Chytrého. Rose od Rudého jezera, předchůdkyni Craneů, měničku, jež se prý dokázala změnit na jeřába a tuto schopnost přenést na ženy jejího rodu, které to prý čas od času dokáží dodnes. Ellyn Stálesladkou, předchůdkyni Beesburyů, tak moc milující med, že vyhledala Včelího krále, uzavřela s ním smlouvu, že se za zásoby medu postará o jeho potomky, a stát se tak první včelařkou.

A i panny, jež se nejvíce proslavily v zamilovaných písních, jako Rowana Zlatostromá, předchůdkyně Rowanů, která měla být natolik zničená, když ji pro bohatou ženu opustil milenec, že zabalila jablko do svých zlatých vlasů a zasadila ho na kopci, přičemž z něj měl vyrůst zlatě se třpytící strom; a její dcery pak založily rod Rowanů (a jejím bastardem mohl být Lann Chytrý). A Maris Panenská, bájná předchůdkyně Hightowerů, Nejsličnější dívka, o jejíž ruku se mělo ucházet na padesát lordů během prvního turnaje v Západozemí.

Vyhrál ho prý Argoth Kamenná kůže, statný Šedý obr, ale Maris se provdala za krále Uthora z Vysoké věže ještě předtím, než si ji Argoth mohl nárokovat, a ten pak strávil zbytek svých dní vzteklým objížděním hradeb Starého města a křikem po své nevěstě. I ona podle některých příběhů mohla být matkou Lanna Chytrého a Uthor si zase podle jiných objednal u Brana Stavitele nebo jeho syna Brandona přestavbu Vysoké věže z dřevěného majáku na 61 metrů vysokou sídlení věž.

Kromě nich je pak Rovina domovem ještě dalších mýtických bojovníků a rytířů. Jsou to Serwyn se zrcadlovým štítem, který měl zachránit princeznu Daeryssu před obry a zabít draka Urraxe, když k němu přišel s vyleštěným štítem, takže drak viděl jen svůj odraz a neútočil, dokud mu Serwyn neprohnal kopí okem, ale na druhou stranu ho prý strašili duchové rytířů, které zabil. Dále Davos Dračí zabiják, Roland z Rohu nebo Rytíř bez brnění, jimž všem legendy připisují rytířský titul a zároveň život v době věku hrdinů (i Urraxovi), kdy v Západozemí rytíři neexistovali. Takže možná ani oni.

Avšak nejznámějším hrdinou, který byl i historicky doloženou postavou, je údajný prvorozený syn Gartha Zelenorukého, Garth Gardener, zakladatel královského rodu Gardenerů. Měl nosit korunu z vinné révy a květin v době míru a z bronzových trnů, později železných, ve válce. A především postavil pevnost na kopci u břehu Klikatice, která sice byla vypálena, ale nyní je z ní nejkrásnější zámek Sedmi království. Jak tvrdí všichni kromě obyvatel Údolí, jelikož ti nedají dopustit na Orlí hnízdo.

Nejprve on a jeho potomci vládli prapůvodnímu království Roviny, které se rozkládalo hlavně kolem Klikatice a bylo jedním ze čtyř větších království v oblasti dnešní Roviny. Ta ostatní tvořila mokřady mezi Parožnatým vrchem a Noční písní, království Stromoviny a Staré město a kolem nich se nacházelo ještě mnoho menších panství, jejichž vládci si i mohli přiznávat královský titul, ale všichni se ke Gardenerům většinou chovali podřízeně a Gardenerové si je také brzy podmanili.

Starý dub, Rudé jezero a Zlatoháj ke své říši připojili smlouvou o přátelství a vzájemné pomoci, uzavřenou Garthem III. Velikým. Podobně prakticky získali i mokřady na hranici s Bouřlivým královstvím a poté, když takto zabezpečili severní a východní hranice, zaměřili se na jih, kde Gyles I. Trpitel vyplenil Staré město. Tři čtvrtiny jeho obyvatel měl prodat do otroctví, ale nedokázal prolomit obranu Ostrova bojů, kde stojí Vysoká věž, takže sice nevýznamné, ale bohaté krále Hightowery na kolena nesrazil.

Ostatně, nejen Gyles. Hightowerové žili u Šeptajícího zálivu od úsvitu věků a většina učenců věří, že jsou potomci prvních Prvních lidí, ale mistr Yandel se domnívá, že by mohli pocházet z námořníků a obchodníků, kteří se na kontinentu usídlili ještě před nimi. Navíc sídlí v pevnosti se základy z černého kamene, který Západozemci vytvořit neumí.

Někteří si proto myslí, že v těch místech kdysi sídlili i Valyrijci. Ovšem arcimistr Quillion oponuje, protože prý svou jednoduchostí stavba valyrijskou architekturu nepřipomíná, mnohem víc odpovídá dílu tvůrců bludišť, po kterých zůstaly stopy na Lorathu, a mistr Theron navrhuje, že je až příliš podobná trůnu z mořského kamene, jehož původ je stejně neznámý a mohl by být dílem tajemných Hlubokých z moří.

Mistr Jellicoe ovšem podporuje Valyrijce, protože Staré město začali využívat jako obchodní místo už právě Valyrijci, Starý Ghis a Letní ostrovy dlouho před Prvními lidmi, podle septona Bartha dokonce přišli proto, že jejich kněží předpověděli zkázu lidí, která přijde kvůli zlatu ze zemí za Úzkým mořem, a Hightowerové by měli být potomci této směsice. A protože toto je historie stará tisíce let, museli přečkat mnoho, mnohem víc, než jen Gylese I.

Urrigon, syn Uthora a bájné Maris, a jeho bratr princ Peremore Pokřivený tam sice údajně založili Citadelu, protože Peremore se narodil znetvořený, avšak s žízní po vědomostech, takže se obklopil učenci, knězi a čaroději, a když zemřel, věnoval Urrigon část zemí u Medovíny (v jednu dobu domov pirátských lordů) jeho mazlíčkům, aby mohli pokračovat ve výzkumech, čímž z Roviny udělali centrum vědění, ale také mnohokrát čelili železným, Dornům a i jiným armádám z Roviny a byli jimi pleněni a masakrováni.

Nakonec je okolnosti a válka s Theonem III. Greyjoyem donutily vystavět pevné kamenné hradby, k čemuž Lymond Hightower využil jednoho vítězství nad železnými – všechny dobyvačné zajatce shromáždil a obnovil starý zvyk Prvních lidí pořizovat nevolníky, aby zastali úmornou práci na hradbách.

Poté se navíc na moři ztratil poslední král nedaleké Stromoviny, bratranec Meryna III., a ten jeho ostrovní království přidal ke své říši a až pár let na to urovnal Garland II. Ženich situaci kolem tehdejšího největšího města kontinentu, když si vzal Lymondovu dceru a Lymond Garlandovu. Staré město se tak stalo součástí o mnoho většího království Roviny, jehož rozloha už začala odpovídat dnešní podobě.

Gwayne III. Tlustý pak vyřešil sváry mezi rozhádanými Manderlyi a Peaky a přijal jejich přísahu věrnosti s jejich zeměmi do vlastního království bez kapky krve a John II. Vysoký zase proplul horní tok Klikatice. Všude, kam se dostal, zabodával do země znak Gardenerů a obdržel mnoho poct a přísah od lordů i menších králů.

S mnoha krvežíznivými pány se však válčilo dál a i králové Roviny se počítali mezi legendární válečníky. Garth V. Kladivo Dornů, Gwayne I. Galantní, Gyles I. Trpitel, Gordan I. Šedooký, Gareth II. Zasmušilý nebo Garth VI. Ranní hvězda, ti všichni občas uzavírali válečné spojenectví se sousedy proti jiným sousedům a alespoň šest králů Gardenerů padlo v bitvě proti železným.

Třeba zmíněný Garth II. byl zabit králem Železných ostrovů, stejně jako Garth VI. A Gyles II. byl železnými zajat v námořní bitvě u Mlžných ostrovů v ústí Klikatice a umučen. Jeho mrtvolu pak rozsekali na kousky a navázali na rybářské háčky, aby prý mohli lákat ryby na královy kousky. Největší z Gardenerů ale přišel až po nich, král Garth VII. známý i jako Zlatoruký a Zlatý pro své činy ve válce i míru. Trůnu se ujal ve dvanácti a vládl 81 let, přičemž válčením strávil méně než deset.

Ještě jako chlapec porazil Dorny krále Ferrise Fowlera a vyhnal železné z Mlžných ostrovů, kde nechal usídlit své nejlepší obránce a opevnil je, čímž se z nich staly Štítové ostrovy, zničil alianci krále Skály a bouřlivého krále, když je oba porazil v bitvě tří armád, chytrými slovy je přiměl skočit si po krku, oženil jejich dědice za své dcery a snadno tak uzavřel dohody o úpravě hranic, a poté dal svým lidem tři čtvrtiny století míru a neskutečné prosperity. Proto se také jeho vládě říká Zlatá vláda, protože v té době Rovina opravdu vzkvétala. Jenže dočasně.

Zahradniční rytíři

Než se Andalové během své invaze dostali z východního pobřeží do Roviny, uběhla spousta času. Gardenerští králové tak mohli pozorovat dění v Údolí, Bouřlivém království a centrálním Západozemí a pečlivě se připravit na útok i na jejich území.

Král Gwayne IV. Děsící se bohů zkoušel hledat pomoc u dětí lesa, Mern II. Kameník postavil nové hradby kolem Vysoké zahrady a nařídil svým vazalům udělat totéž, Mern III. Šílenec zase zahrnul bohatstvím lesní čarodějku, když tvrdila, že mu přivolá armádu mrtvých. Očekávaný útok ale nikdy nepřišel, a když o generace později Andalové konečně dosáhli až říše Gardenerů, uvítali je tři moudří a mazaní králové, kteří se raději rozhodli pro politiku smluv a asimilace, než pro odpor.

Garth IX. učinil součástí své rady septona a postavil ve Vysoké zahradě první septum, jeho syn Merle I. Mírný konvertoval k víře v Sedm a stal se jejím patronem, když financoval septa a kláštery po celé Rovině, a Gwayne V. už se narodil do nové víry, jako první král se stal i rytířem a stejně jako jeho otec se oženil s andalskou pannou.

A stejně tak to bylo i ve Starém městě, kde se Hightowerové s Andaly spojili a udrželi si tak bohatství, země i práva. Také byli mezi prvními z lordů, kteří přijali víru v Sedm, a stali se patrony nového úřadu Nejvyššího septona, jemuž postavili Hvězdné septum, po dlouhá léta centrum víry. A protože jinak byli chráněni silou Vysoké zahrady, soustředili se na obchod a z nevýznamných králů se stali jedněmi z nejmocnějších lor­dů.

Lord Dorian Hightower, který Andaly během jejich invaze přivítal, kupříkladu zapudil svou ženu po dvacetiletém manželství a několika dětech, aby si vzal andalskou princeznu, protože upřednostnil obchod před válkou. Jeho pravnuk Triston byl zase po smrti otce rovnou vychováván septonem Robesonem, posléze prvním Nejvyšším septonem v Západozemí, a jeho syn Barris pak zavedl novou tradici, když mu věnoval první křišťálovou korunu.

A mnoho lordů i králů začalo Andaly také přijímat do svých služeb. Třeba ser Alester Tyrell, zakladatel rodu Tyrellů, se stal šampionem a přísežným štítem krále Gwaynea V., jeho mladší syn pak sloužil jako královský správce a on i jeho vlastní syn byli tak schopní, že jim Gardenerové správcovství udělili dědičně.

Výměnou za loajalitu navíc mnoho nejmocnějších Andalů získalo i země, ženy a lordství, kteréžto akty měly založit rody Cuyů, Greacefordů, Leygoodů, Ormeů, Roxtonů, Ufferingů, Parrenů a Varnerů; a ještě více andalských řemeslníků, hlavně kovářů a kameníků, získávalo podporu, pokud se usazovali v Rovině a učili První lidi používat železo místo bronzu.

Spousta nových lordů proto zůstala loajální a pomáhala Gardenerům proti hrozbám, dokonce i proti jiným andalským králům a vojevůdcům, kteří přišli až po nich, a podle mistra Yandela se jen málokde podařilo dobýt zemi s menším krveprolitím a navíc s takovým výsledkem, že se stala prosperujícím vzorem pro celou novou kulturu a domovem všeho pozlátka, které na andalských tradicích tolik opěvují zpěváci.

Přesto byla staletí po počátku soužití s Andaly méně mírumilovná a následující králové se značně lišili v moudrosti i síle. Často bojovali a spojovali se s králi Skály či králi Trojzubce, s Dorny je vedlo do válek jak nepřátelství králů, tak i o osobní střety, jako mají třeba Oakheartové a dornští Dayneové; a dornské mokřady na severu Rudých hor byly dlouho sporným územím plným krve vojáků Roviny a Bouřlivého království.

V něm se navíc pokoušeli dobýt další území. Třeba Gyles III. dobyl země severně od Bouřlivého konce, ale když se svou armádou válčil na východě, napadl rovinu Lancel IV. Lannister a donutil ho vrátit se zpátky, což vyvolalo další vleklou válku, které se zúčastnili i tři dornští a dva říční králové a ukončili ji zabitím Gylese.

A dlouhá vláda Gartha X. Šedovouse pak přivedla Gardenery rovnou ke dnu. Starý a senilní Garth měl pouze dcery, jež se provdaly za hašteřící se Manderlye a Peaky, a ti se začali hádat i o to, jaká z dívek by měla Gartha nahradit na dubovém trůně. Oba to byly staré rody, potomci Prvních lidí, kteří přejali víru v Sedm, a nyní, když Garth vůbec nezasáhl, mezi sebou po zradách, vraždách a obviňování rozpoutali lítý boj, do něhož stáhli další lordy. A následovala anarchie.

Situace využili Lannisterové, Durrandonové z Bouřlivého království a dornský král. Ten zabil Gartha, zničil dubový trůn a vypálil Vysokou zahradu a téměř dekádu probíhal na březích Klikatice úplný chaos, dokud ser Osmund Tyrell, nejvyšší správce Vysoké zahrady, neshromáždil ostatní lordy Roviny a neporazil Peaky i Manderlye.

Podařilo se mu také získat zpátky ruiny Vysoké zahrady a na trůn usadil Merna VI., Garthova vzdáleného bratrance. Ten pak za pomoci Osmundových potomků dokázal zámek opravit a vrátit svému rodu sílu, načež si Osmundův syn Robert mohl za odměnu vzít jeho nejmladší dceru. Což je moment, od kterého Tyrellové začali prohlašovat, že jim v žilách také koluje slavná krev Gardenerů, ale k dalším takovým sňatkům došlo ještě asi devětkrát.

Mernův syn Garth XI. Natěrač se pak ještě pomstil Dornům, když vpadl do Rudých hor a vydobyl si svou přezdívku – říká se, že hory bývaly zelené, dokud je nezbarvil dornskou krví, a o to samé se pokusil i král Greydon, ale toho zahnala válečnická královna Nymeria z východu, která se v době jeho panování vylodila v Dorne a přijala ho za svůj domov.

Ovšem úplný mír se nepodařilo udržet a lord Lorimar Peake nakonec díky bojácnému králi Parceonovi III., který se bál rostoucího vlivu Manderlyů, vyhnal své soupeře z Roviny na Sever. I když není úplně jasné, kdy se která událost odehrála, která přišla první a v jakém čase vládl který mocnář, protože chronologie jednotlivých králů není bez pochyb známá a k vypovězení Manderlyů prý mohlo dojít už před tisíci lety.

Jasné už je zase jen to, že v době před třemi sty lety, za vlády Garse VII., přišla na Rovinu další válka, opět s Bouřlivým královstvím s Argilakem Arogantním v čele. Ten Garse zabil v bitvě u Létopole a netrvalo dlouho a na trůn usedl Mern IX., poslední Gardener a poslední král Roviny.

Vzestup Tyrellů

S nevelkou armádou, avšak se třemi draky, se v Černovodném zálivu na východě vylodili Aegon Dobyvatel a jeho sestry. Rychle si podmanili pobřeží u zálivu, střed kontinentu a Bouřlivé království a západ si uvědomil, že pokud bude jen sedět a čekat, přijde zkáza i na něj. Mern IX. se proto spojil s Lorenem I. Lannisterem a jejich obrovská armáda se sešla v severní Rovině u suchého pole, kde se střetla s protivníkem.

Od těch dob se onomu poli říká Ohnivé a v jeho blízkosti vede Zlatá cesta. Všichni Gardenerové v čele s Mernem na něm tehdy padli a Aegon převzal Vysokou zahradu a s ní i Rovinu od jejich správce Harlena Tyrella, který se raději dobrovolně vzdal. Za to ho jmenoval lenním pánem Klikatice, strážcem jihu, obráncem mokřad a nejvyšším maršálem Roviny (nebo si některé tyto tituly přisvojil o něco později), což byla pro Rovinu, jak se ukázalo v následných letech, dobrá zpráva, i když s tím měli někteří problémy.

Protože se Tyrellové stali příbuznými Gartha Zelenorukého přes sňatek s dcerou Merna VI., tedy původně přes ženskou linii, a jiné rody naopak mohou svůj původ odvodit přímo od jeho dětí, někteří další, především Florentové, dodnes protestují a dělají si nárok na Vysokou zahradu.

Z Vysoké zahrady pak Aegon zamířil na sever, aby se vypořádal s králem Torrhenem Starkem, a následně se ještě vrátil do Roviny a do Starého města. Tam pobožný ser Mandred Hightower otevřel brány a přivítal nového krále, takže byl ušetřen. Aegon přijal pomazání od čelního představitele víry a Rovina byla bez pochyb v rukou Targaryenů prostřednictvím Tyrellů.

I když ne pro všechny tak zásadní politická změna přinesla pozitiva. Třeba Osgreyové, andalský rod ze severní Roviny, co býval maršály severních mokřad, měl čtyři hrady a vlastní vazaly a jednou dokonce zachránil Rovinu, když odrazil invazi králů Skály. Jenže po porážce Gardenerů začal ztrácet moc, v pozici maršálů ho nahradili Rowanové, dokonce přišel o svou vedlejší rodovou linii od Lístkového jezera a během targaryenské vlády sám téměř zmizel v chudobě.

Nebo nakonec pro samotné Hightowery. Už během vlády Aenyse I., Aegonova staršího syna, měl jeho bratr Maegor spory s církví. Chtěl se oženit se Aenysovou dcerou, jenže proti tomu se postavil Nejvyšší septon a přiměl ho vzít si jeho neteř Ceryse, dceru lorda Martyna Hightowera. Jenže Maegor se pak ještě za života své první manželky oženil znovu, ještě několikrát, jako princ i později už jako král (jednou z jeho dalších žen byla i Elinor Costayne z Hightowerových vazalů), což byl čin, který církev rozlítil.

Maegor nejprve skončil ve vyhnanství, když se Aenys pokoušel situaci uklidnit, ale jakmile se chopil trůnu sám, rozpoutal s vírou válku a po vypálení septa v hlavním městě hrozil, že sežehne i Hvězdné septum. Dračí hněv pak od Starého města odvrátila pouze náhlá smrt Nejvyššího septona.

Lord Martyn tak mohl otevřít králi brány a vyjednat mír těsně předtím, než skončil v plamenech, a věří se, že nepohodlného hlasatele bohů odstranila lady Patricia, Martynova teta, nebo Citadela v obavě ze zničení svého chrámu vědění, či Martynův bratr Morgan, vojevůdce Válečníkových synů ze Starého města. Pro to mluví i fakt, že byl jediným Bojovníkem víry, kterého kdy Maegor omilostnil.

Mnoho dalších, především Nuzných druhů, zabil u Kamenného mostu v Rovině, pevnosti přes řeku Klikatici, který je od té doby znám jako Drsný most pod správou rodu Caswellů, který si nárokuje titul obránce brodů, a klid nepřišel až do smrti samotného Maegora.

Po něm nastala dlouhá a spokojená doba moudrého Jaehaeryse I., jenže na sklonku jeho života bylo opět zaseto krvavé sémě, jež začalo klíčit částečně na královském dvoře a částečně v úrodné Rovině. Pobočníkem Jaehaeryse totiž byl Otto Hightower, který o krále pečoval až do jeho smrti spolu se svou dcerou Alicent. Poté, když byl na Velkém koncilu jako další král zvolen Viserys I., pracoval jako pobočník i pro něj, a když zemřela Viserysova první manželka, provdal za něj právě Alicent.

Ta měla s králem tři syny a dceru. A Otto, i když dříve podporoval Viserysovo rozhodnutí, že jeho dědičkou bude princezna Rhaenyra z prvního manželství, brzy změnil názor a začal na něj tlačit, aby princem Dračího kamene jmenoval Alicentina nejstaršího, Aegona. Král o tom však nechtěl ani slyšet, propustil Otta z úřadu a až do smrti trval na tom, že příští generaci bude vládnout královna.

Jenže hned jak zemřel, jeho drahá Alicent nechala korunovat Aegona, na Dračím kameni zase příznivci princezny usadili korunu na hlavu Rhaenyře a rozpoutala se krvavá válka zvaná Tanec draků. Otto se pak znovu vrátil do města, aby dělal pobočníka Aegonovi II., a měl v patách mnoho příznivců – kromě Západních krajin a některých jeho vlastních vazalů to byla část vazalů Tyrellů. Jako třeba Peakové.

Jenže i Rhaenyra měla mnoho zastánců (z Roviny to byli třeba Oakheartové, jejichž lord se jí kdysi dvořil stejně jako starý lord Tyrell nebo Tarly) a boje tak byly kruté a nekonečné. V Rovině zdecimovaly břehy Medovíny a tržní městečko Tumbleton. A to se armáda Hightowerů vedená lordem Ormundnem ke svému králi ani nikdy nedostala, protože byla rozprášena v Říčních krajinách i přesto, že Ormund vládl valyrijským mečem Bdělost a panoše mu dělal sám princ Daeron na vlastní dračici.

Jen sami Tyrellové se války nezúčastnili, protože lord Lyonel byl pouhé batole a jeho matka už tak měla plnou hlavu faktu, že se rozdělili jejich poddaní. A nakonec tak skončila celá válka. Z bojujících sourozenců totiž definitivně nezvítězil nikdo, když oba zemřeli; a na trůn usedl Rhaenyřin syn jako Aegon III.

Ten se pak pokoušel obě frakce usmířit, takže si z obou vybíral své rádce, což znamenalo, že mu regenta dělal třeba i lord Marq Merryweather z Dlouhostolu nebo lord Unwin Peak, který se stal i jeho pobočníkem a pokoušel se za něj provdat svou dceru. Neúspěšně, ovšem Rovina přece jen další sňatek s dračími pány uzavřela, když si vzal Garmund Hightower lady Rhaenu Targaryen, nevlastní královu sestru, a měl s ní šest dcer.

Mír však ani teď nevydržel dlouho a zvláště Rovina se musela bez ohledu na plány svých vládců často potýkat se stále ještě nezávislými Dorny. A když nastoupil na trůn král Daeron I., nyní už dospělý lord Lyonel Tyrell proto velel části jeho armády, která přes Princův průsmyk pochodovala do Dorne, aby ho dobyla. To se jí také podařilo a Lyonel se stal dosazeným strážcem písků, jenže také brzy skonal, když ho na jeho honu na rebely v posteli zasypala stovka rudých škorpionů, a úspěch se obrátil v drtivou porážku.

A pak, když se Dorne konečně stalo součástí říše a sousedské války mohly utichnout, se vynořil targaryenský bastard Daemon Blackfyre a pokusil se uchvátit trůn. Hightowerové se stále ještě vzpamatovávali z obrovských ztrát utrpěných během Tance draků a dobývání Dorne, a tak si raději nechávali vrátka k oběma stranám a nepodporovali nikoho, ovšem to se nedá říct o zbytku Roviny.

Tyrellové svědomitě stáli za Targaryeny, ale jedním z nejdůležitějších podporovatelů rebelů byl Quentyn Ball z rodu, který svůj původ datuje až u bájné Florys Lišky. Daemonův otec mu totiž měl slíbit členství v Královské gardě, ale zemřel dřív, než mohl slib naplnit, a nový král, Daemonův protivník Daeron II., ho ignoroval a Quentyn se toužil mstít. Byl to krutý válečník, který proléval krev, kudy chodil, a v Rovině a Západních krajinách zařídil Daemonovi několik vítězství.

A vedle něj se za Daemona slavně postavili ještě Osgeryové nebo Peakové, ovšem tak, jako Quentyn zaplatil životem, oni zaplatili alespoň majetkem. Panství Osgreyů se smrsklo na jednu ubohou pevnost a pár polí, přičemž část pozemků získali zpátky teprve po letech sňatkem posledního Osgreyho, sera Eustáce, s lady Webber a zachránili se tak před vymřením. A Peakové přišli o dva ze tří hradů. Navíc později povstali znovu, což vyústilo v bitvu, která připravila o život tehdejšího krále Maekara I., lorda Reynea a dědice lorda Lannistera, a tak svůj majetek už nikdy neviděli.

A jako by nebylo málo politických hrozeb a hrozeb zvenčí, stala se Rovina dějištěm i smutné tragédie, která měla být původně veselou událostí – turnaje na Jasanobrodské lučině pořádaném Ashfordy. Toho se totiž zúčastnila jak královská rodina, tak potulný rytíř Dunk, a došlo při něm k soudu Sedmi mezi Dunkem a krutým princem Aerionem. A ten vedl nejen ke smrti nadějného korunního prince Baelora, ale i k rozdělení jednoho z rodu Roviny, rodu Fossowayů, na dvě větve.

Dva ze šesti šampionů, kteří měli Dunkovi proti samolibému Targaryenovi v rozsouzení pomoci, byli totiž i ser Steffon a Raymun Fossowayové, ovšem Steffon se nakonec nechal uplatit a přidal se k protistraně. A aby se od něj a jeho hanebného činu Raymun odlišil, hned, jak byl pomazán na rytíře, přemaloval svůj znak červeného jablka Fossowayů z Moštárny na zelené a dal vzniknout „zelenému jablku“ z Nového sudu.

A podobně neslavně se lze vyjádřit i k dalším, třeba k Runcelovi Hightowerovi, který se stal lordem velitelem Noční hlídky, ale zradil své sliby a pokusil se předat Černý hrad svému bastardovi, čímž hlídku málem zničil.

Navíc se Rovině nevyhnula ani krutá epidemie Velké jarní nemoci, která propukla hned po První Blackfyrově rebelii a nadělala paseku především ve Starém městě, a bohužel ani šedý mor. S ním se pokusil bojovat lord Quenton Hightower, a to docela úspěšně. Zavřel brány Starého města, spálil všechny lodě a nařídil zabít každého, kdo se pokusí utéct, a mor opravdu vymizel. Ovšem jakmile zrušil tyto příkazy, přeživší jeho zásahy ocenili tím, že ho zabili i s jeho synem.

Mimo to, přesto, že byla Rovina stále opěvovanou zásobárnou říše během zim, oblíbeným cílem milovníků kultury, umění a turnajů a obchodníků z celého světa, stále ještě musela čelit útokům železných jako celé západní pobřeží Západozemí a krutě na ni dolehla i vláda posledního z Targaryenských králů, Aeryse II.

Nová éra

Na rozdíl od Severu, Údolí a Bouřlivých krajin, které rozpoutaly Robertovu rebelii po zmizení Lyanny Stark s korunním princem a vraždě Rickarda a Brandona Starků, a od Říčních krajin, které se k nim přidaly, zůstala Rovina loajální králi. I přesto, že Aerysův děd urazil dva z nejmocnějších lordů Roviny, Tyrella a Redwynea, když s jejich dětmi zasnoubil své vlastní a ani k jedné svatbě nedošlo, protože si snoubenka Luthora Tyrella vzala svého bratra a snoubenec Olenny Redwyne raději dováděl se serem Norridgem.

S velkou armádou vyrazila proti rebelům a jeden z nejlepších vojevůdců současnosti, Randyll Tarly z Parožnatého vrchu, tehdy vybojoval jediné vítězství, jakého se kdy za celou válku komu dostalo nad Robertem Baratheonem (i když si ho formálně připsal jeho lenní pán Mace Tyrell). Bohužel, po zbytek rebelie pak obléhala Bouřlivý konec, kde sice téměř vyhladověla Robertovy bratry Stannise a Renlyho, ale nehnula prstem v těch nejdůležitějších střetech.

Takže když nakonec královská strana krutě prohrála, byla donucena ohnout koleno a přísahat věrnost novému králi. Kvůli pro Rovinu ponižujícímu finále tak museli lordi květin na nějakou dobu stáhnout své ambice, zatímco se do čela rychle dostávali jejich sousedé ze Západních krajin, a teprve v poslední době, po vypuknutí války pěti králů, se opět chopili šance dostat se do nejvyšších mocenských pater.

Foto: HBO

Diskuze /4

lukas254

Opět parádní článek jako vždy. :) Děkuju za informace a nemůžu se dočkat dalších článků.

3.12.2016 | 12:12:06
Padre557

Vynikajúci článok :) musím uznať, že tvoje články sú veľmi kvalitné :)

3.12.2016 | 18:32:23
Kvitovka

Úžasný článek, děkuji. Musí to dát hodně práce všechno zpracovat

3.12.2016 | 18:44:27
Jiri96

pěkný článek, jako vždy :)

12.12.2016 | 11:25:51
Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se !

Stav překladu

Epizoda S07E06: Beyond the Wall

cz100%
DOKONČENO
en100%
DOKONČENO

Překlad: @hlawoun, @Katherine16 a @kaailik
Korekce: @OlafDark
Časování: @Xavik
Časování na jiné verze: @badboymajkl

Překlad sedí na verze Game of Thrones:

  • … S07E06 1080p HDTV LEAKED-SiT
  • … S07E06.HDTV.x264-FLEET
  • … S07E06.720p.HDTV­.x264-FLEET
  • … S07E06.PROPER­.HDTV.x264-SVA
  • … S07E06.PROPER­.720p.HDTV.x264-AVS
  • … S07E06.720p.WEB­.h264-TBS
  • … S07E06.1080p.AM­ZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-GoT

Po zhlédnutí epizody nezapomeňte díl ohodnotit. Vyjádřit svůj názor k tomuto dílu můžete v tomto fóru.

Nominuj Ednu na Křišťálovou lupu

Pomoz Edně usednout na trůn v kategorii Zájmové weby 

Hlasujte pro Ednu!

Reklama

Podpořte nás

Mnoho z vás nám psalo, že by nás za naši práci na seriálu Game of Thrones rádo podpořilo, proto jsme si zřídili PayPal účet, na kterém nás můžete podpořit. Moc děkujeme za podporu!

Nejoblíbenější postavy

Narozeniny

Hlídejte si nás