Spartacus (Spartakus) Interview s Andy Whitfieldem

Interview s Andy Whitfieldem

Interview s Andy Whitfieldem

Překlad rozhovoru s hercem Andy Whitfieldem (Spartakus) nejen o seriálu.


2 0
5.2.2010

Na originál ze serveru IESB.NET se můžete podívat zde

Unikátní kombinace hrané akce, komiksových efektů a brutálních bojových záběrů vytváří z nového původního seriálu Spartakus: Krev a písek od televize Starz impozantní televizní zážitek v rozsahu třinácti týdnů. Představitel hlavního hrdiny, Andy Whitfield, se zúčastnil nedávného setkání s novináři v rámci zimního turné Asociace televizních kritiků, aby promluvil o obsazení zásadní role v seriálu, do kterého Starz vkládá tak silné naděje, že druhá sezóna dostala zelenou ještě předtím, než byla odvysílána první epizoda.


Q: Viděl jsi verzi Spartaka s Kirkem Douglasem?

Andy: Ano.

Q: Co si o ní myslíš?

Andy: Očividně byla vytvořena v období, které tvůrce omezovalo co se týče toho, co lze natočit. Líbí se mi, jak verze Spartaka s Kirkem Douglasem nijak nepředpokládá jeho vedoucí roli. Nikdy neřekl „Hele, vy všichni, pojďte za mnou. Já mám ten nejlepší plán.“ V podstatě byl představen a vůdcovství mu bylo předáno lidmi, které přesvědčil. Viděli, jak jedná a že má smysl jej následovat a že si bude vždy stát za svým názorem. To byla ta nejdůležitější věc, kterou jsem si z filmu odnesl.

Q: Byl jsi před účinkováním požádán, abys ukázal, jak vypadáš bez trička?

Andy: Kupodivu ne, nebyl. Čekal jsem, že to budou vyžadovat, ale nestalo se, takže jsem měl měsíc na to, abych je přesvědčil, že udělali správné rozhodnutí.

Q: V kolika bojových sekvencích jsi sám vystupoval?

Andy: Zvládl jsem většinu sám díky zpomalené kameře. Dovede vytvořit tisíc snímků za sekundu, takže si všimnete, pokud to nejsem já. Některé věci jsem z důvodu pojištění dělat nemohl, ale většinu času jsem do toho šel tvrdě, rozdával rány a oháněl se mečem. Bylo to těžký.

Q: S takovým příběhem jako tvá postava má, je to pro herce náročné?

Andy: Je to role snů, protože dostávám scénář, u kterého si říkám: „Wow, podívejte, co se s mou postavou děje.“ A dostáváte prostor, který byste běžně neměli. Takže ano, je to náročné. Byly chvíle, kdy bojové scény byly vysvobozením, protože jsem se do toho celého nemusel zabrat tak silně a jen se podvolil ději. Bylo to vyčerpávající. Celých osm nebo devět měsíců.

Q: Můžeš nám odhalit význam vztahu mezi Spartakem a Surou?

Andy: Jsme tím, co žene seriál kupředu. Musíme věřit, že tato žena je smyslem Spartakova boje, přestože později se to změní. Ona představuje vše, za co bojuje, i když si toho není přímo vědom. On vidí pouze ji. Dříve nebo později však dojde k vlastním závěrům, které jej přivedou k vedoucí roli v největším povstání otroků v dějinách. Takže tento vztah má samozřejmě důležitou roli.

Q: Jak se ti pracovalo s Erin Cummings?

Andy: Je skvělá. Myslím, že díky ní tu práci nakonec mám. Byla na zkouškách se Stevenem DeKnightem a režisérem, Rickem Jacobsonem. Byl jsem tam také, šlo o romantické scény. Byl tam i porotce přiřazující jednotlivé role, ale nějak nechtěla přeskočit jiskra. Tak tuhle dívku přivedli a byla jak vichřice. Prostě řekla: „Fajn, všichni pohov. Ty a já si skočíme támhle do rohu a trochu se poznáme.“ Říkal jsem si: „Tak takhle by se s touhle ženskou cítil Spartakus.“ Fakt plná energie.

Q: Už jsi natáčel v prostředí s takovým množstvím klíčovaných počítačových záběrů?

Andy: Dělal jsem na filmu Gabriel, kde jich bylo vcelku dost. To byl takový australský nízkorozpočtový film. Takže jo, už jsem to dělal. Jediné, co nemám na klíčování rád, je ta zelená barva. Je to jak světlo ze zářivek v kancelářích. Ne každému to prostředí vyhovuje, ale naší práci to nijak neovlivňuje.

Q: Dala ti Lucy Lawless nějaké rady ohledně toho, jaké to je být tahounem takového seriálu?

Andy: Asi tak do půli natáčení jsem si to celé neuvědomoval. Předpokládal jsem, že je to celé týmová práce a já jsem akorát na plakátu. Nejspíš jsem si to nechtěl přiznat. Dostal jsem se k herectví teprve nedávno, před pár lety, a není to úplně to, po čem jsem vždy toužil. Ale myslím, že jsem to překonal díky té skvělé práci a celému procesu. Lucy si tohle očividně už zažila.

Q: Natáčíte teď ještě druhou sezónu?

Andy: Ne, máme pár měsíců volno. Vracíme se k tomu v dubnu. Nejspíš začnu v posilovně tak dva měsíce předem. Snažím se to odkládat, co to jde.

Q: Chystáš se dělat ještě něco jiného, než se vrátíte k seriálu?

Andy: Budu odpočívat. Duševně to byla velká zátěž. Jak se seriál vyvíjí, sleduješ co se s těmi postavami děje, a na konci jsme byli i fyzicky na dně. Po čase se objevila první zranění, ale musíš se s nimi naučit žít. To k tomu zkrátka patří.

Q: Co jsi dělal, než ses stal hercem?

Andy: Slézal jsem budovy. Pracoval jsem pro velkou inženýrskou společnost a prověřoval jsem na laně budovy a další stavby. To byla má práce.

Q: Jak jsi se tedy dostal k herectví?

Andy: Jednoho dne jsem si uvědomil, že nemusím dělat to, co jsem vystudoval. Měl jsem tou dobou takový ty myšlenky „wow, já přece zvládnu cokoliv“. S herectvím to bylo tak, že jsem si řekl: „Zkusím to. Přihlásím se na nějaký kurzy herectví a uvidím, jak si povedu.“ Byl to úplný opak toho, co jsem dělal.

Q: Tou dobou jsi byl ve Velké Británii nebo v Austrálii?

Andy: Když jsem byl v Austrálii. Narodil jsem se ve Walesu a přestěhoval se do Austrálie před 11 lety. Tohle bylo tak před šesti nebo sedmi lety a ukázalo se, že si vedu vcelku dobře.

Q: Jak to tedy celé probíhalo?

Andy: Chtěl jsem si to vyzkoušet, ale uvědomil jsem si, že o tom nic nevím. Existují postupy, při kterých člověk poznává sám sebe pomocí experimentů s vystupováním. Jde o proces sebeuvědomění a sebepoznání, a proto jsem do toho šel. To mě přitahovalo. Navíc má žena dělá životní koučink, takže se dost zajímá o celou tu psychologii toho, čeho je možné dosáhnout a proč se nenacházíte tam, kde byste chtěli být.

Q: Takže tě podporovala?

Andy: Jasně, jsem její největší úspěch. Stala se jen kombinace několika věcí a najednou to bylo. Trochu mě to děsilo, ale jde jen o to skočit z toho útesu a letět, a tak stále dokola. Jde o životní filozofii. V podstatě nikdy nevíš, jak se co dělá.

Q: Také hraješ ve filmu The Clinic, že?

Andy: To ano. Myslím, že bude mít brzy premiéru. Je to film odehrávající se v sedmdesátých letech o těhotných ženách, které jsou uneseny, jejich děti jim vezmou a prodávají je bohatým Rusům. Hraji manžela hlavní postavy, které se to stane.

Q: Co dalšího ti kromě práce přináší radost?

Andy: Mé děti. Mám dvě děti, 2 a 5 let. Když pracuji tak intenzivně na seriálu, jako je tento, rodina je pak stále větší a větší radostí, protože jde o velký zásah do normálního života.

Q: Jezdí s tebou na natáčení?

Andy: Jezdí na Nový Zéland, ale na natáčení přijít nemohou, protože by mi trčel meč z hlavy nebo tak něco a byli by vyděšení. Mám rád spoustu věcí. Miluji hudbu a motorky.

Q: Objel jsi někdy na motorce Austrálii?

Andy: Ne, většinou nemám ježdění povolené, protože natáčím. Takže ve volném čase si vyjedu třeba do hor. Nasadím helmu a můžu být sám, což se mi často nestává, protože jsem buď se svou rodinou, nebo se spolupracovníky. To jsou chvíle jen pro mě samotného. Když nepracuji, tak jsem doma. Nastane sobotní ráno, poté co jsem ten týden bojoval 60 hodin s mečem, a přiběhnou děti: „Tati, pojď. Vstávej! Budeme dělat tohle a tohle.“ Samozřejmě, že chci, ale dá to zabrat.

Přeložil Kucheek

Diskuze /0

Zatím žádné komentáře… Buď první!
Ale k tomu se musíš registrovat nebo se !

Titulky

Reklama

Nejoblíbenější postava