Homeland(Ve jménu vlasti)

Rozhovor o druhé sérii, o střelbě v Izraeli a také o novém filmu 24 hodin

Výkonní producenti seriálu Homeland Alex Gansa a Howard Gordon mluvili na sérii tiskových konferencí TCA o vývoji příběhu ve druhé sérii, o tom, jak je důležité, aby se Claire Danes (v seriálu Carrie Mathisonová) vrátila zpátky do hry, o zážitcích při střílení v Izraeli, jak realita ovlivňuje příběh a že je seriál vlastně studií o tom, jak muž ovlivněný velmi traumatickým zážitkem, při němž se stal válečným vězněm, začlení zpátky do života v Americe. Gordon také prozradil malý střípek o tom, jestli se bude nebo nebude natáčet film 24 hodin.

První série seriálu Homeland byla nejen kritiky uznávaná, ale stala se také hitem mezi jejími diváky. Všichni však zůstali napjatí, jakým směrem se bude ubírat série druhá. Když se ohlédnu zpět na první epizodu, která se vysílala 30. září 2011, můžu říct, že to čekání bude stát za to.

Jak dlouho jste zpracovávali myšlenku, že se Carrie vrátí zpátky k rozvědce? Měli jste také nějaké teorie, že by nepracovala?

Alex Gansa: Řekl bych, že jsme toho promýšleli spoustu, než jsme se ustálili na konečném rozhodnutí. Jeden ze špatných nápadů, které jsme měli, byl, že by Carrie a Virgil pracovali jako soukromí vyšetřovatelé.

Howard Gordon: Nebylo toho zase tolik. Věděli jsme, že musíme vyhodit Carrie zase do sedla, ale není to tak jednoduché. Ujišťuje je, že chápe, že to je dočasná situace. V tomto příběhu se toho ještě dozvíte více.

Jak moc jste měli vodítka o tom, že se Carrie vrátí zpátky do hry, zapracovaná do první epizody druhé série?

Alex Gansa: No, to byl vlastně koncept celé epizody. Epizoda se jmenuje „The Smile“ (Úsměv), což je vlastně poslední moment s Carrie. Celá epizoda je vybudována kolem někoho, kdo se velmi zdráhal a byl velmi tajnůstkářský ohledně toho,

aby se o něm vědělo. Carrie je v mnohem stabilnějším emocionálním stavu, jako výsledek šestiměsíční psychiatrické péče a profesionální pomoci ze stavu, ze kterého se nikdy předtím neléčila. Takže se hodně zdráhá vrátit se zpátky do oboru a začít znovu pracovat. Ale přesto najde sama sebe, vzpruží se a zase půjde plně do akce. Takže celá tato epizoda je vystavěná na tomto konkrétním momentě.

Do jakých zemí budete v průběhu natáčení druhé série cestovat?

Howard Gordon: Velkou část prvních dvou epizod jsme natáčeli v Izraeli a vydávali ho za Bejrút. Mluvili jsme také o možnosti, že bychom natáčeli například v Afghánistánu nebo Pákistánu, ale myslím, že se zatím budeme držet tam, kde jsme začali.

Jaké bylo natáčení v Izraeli s vědomím, že takové příběhy jsou u těch lidí jejich každodenním životem?

Howard Gordon: Malou část jsme natáčeli ve městě, které bylo v roce 1967 rozpůleno hranicí, na druhé straně žijí izraelští Arabové. Uzavřeli jsme ulice před obchodníky, jejichž živobytí se zakládá na pouličním prodeji a mysleli jsme, že jsme zaplatili a rozdělili dostatečné prostředky pro všechny obchodníky. To se ale zjevně nestalo a strhla se bitka a Claire jsme odtamtud museli urychleně odvézt.

Alex Gansa: Byl jsem u toho s izraelským producentem, když jsme jim zaplatili velkou částku peněz, abychom dostali naše vybavení zpátky z ulice a do bezpečí. Bylo to opravdu dobrodružství.

Howard Gordon: Ale všichni své peníze dostali a nakonec to mělo šťastný konec.

Přišli jste s nápadem k natáčení tohoto seriálu původně kvůli současnému stavu s terorismem? Je dobrý nápad prozrazovat tolik informací o bezpečnosti a máte nějakého bezpečnostního konzultanta jako součást seriálu?

Howard Gordon: Seriál se zakládá na izraelském seriálu s názvem Hatufim, nebo také jiným názvem Prisoners of War (Váleční zajatci). Spolu s Alexem jsme z tohoto seriálu trochu čerpali a byl to opravdu dobrý způsob, jak prozkoumat některé věci, které nás zajímají jako scenáristy i jako obyčejné lidi. Čeho bychom se měli bát deset let od 11. září? Koho bychom se měli bát? Jaká je cena za národní bezpečnost našich občanů, výměnou za jistá práva? To byly nápady a potom postavy Brodyho a Carrie Mathisonové, aby nám tato témata pomohly zdramatizovat.

Uvažujete nad tím, že by mohli být lidé, kteří věří, že scénář, který vyprávíte, se mohl nebo může stát? Ovlivňuje to nějak psaní, například koho vyberete jako záporného hrdinu, nebo jak ten příběh vyprávíte?

Alex Gansa: Rozhodně nás to ovlivňuje. Děláme vše, co můžeme, aby to, co jsme napsali a dali do scénáře, byla naprosto uvěřitelná věc. Jestli to má nějaký negativní politický dopad v naší zemi? Nemyslím si. Spíš se snažím otázky klást, než na ně odpovídat. Ale je docela možné, že by se nějaký mariňák, který by se vrátil zpátky, mohl setkat s nějakým odmítnutím. Je to velmi málo pravděpodobné, ale snažíme se coby vypravěči prozkoumat každou možnost. O co jsme se snažili, je dát našim postavám jistou hloubku a komplexnost a racionalitu jejich chování, aby lidé mohli pochopit rozdílná hlediska pohledu a případně i nesouhlasit s tím, jak jsme tento pohled ztvárnili v praxi.

Myslíte si, že seriál nakonec pomáhá uvolnit v lidech strach?

Alex Gansa: Myslím si, že seriál zkoumá otázku, jak oprávněné jsou naše obavy a opatření, která děláme pro vlastní bezpečnost. Sám na to odpověď neznám, ale zajímavé je množství a všudypřítomnost sledování, které ve Spojených státech probíhá. Naše občanské svobody jsou jakýmsi způsobem narušeny. Je to ve prospěch našeho bezpečí? To je otázka, kterou seriál pokládá.

Je v této sérii nějaké podobné téma, jako je omezenost našich institucí a vlastních schopností?

Alex Gansa: Myslím si, že to je méně o omezenosti. Tato série se od toho odklonila. Během druhé série budeme prozkoumávat vztah mezi Carrie a Brodym a jak se jejich osobní omezování a jejich osobní vztah stává víc věcí světovou a méně osobní.

Příběh, který se bude tuto sezónu odehrávat okolo Brodyho má dost společného s filmem The Manchurian Candidate, se kterým je seriál často srovnáván. Jak se pohybujete ve stejné aréně, aniž byste se s ním přímo překrývali?

Alex Gansa: Je tady něco, co předchází filmu The Manchurian Candidate. Seriál nikdy nebyl o tom, že by Brodyho mozek vymyli a pak ho na nějaké heslo pustili a on by obrátil. Seriál má silné kořeny. Je méně jako zmiňovaný film a víc jako studie charakteru velmi zkoušeného muže, který byl válečným vězněm a jak se takový člověk zpátky začleňuje do života v Americe.

Howarde, Kiefer Sutherland nedávno řekl, že se těší, až se bude v roce 2013 natáčet film 24 hodin. Posunou vaše povinnosti k seriálu jeho realizaci dál do budoucnosti?

Howard Gordon: Nějakou dobu to šlo v tichosti a já jsem se obával, že by mohlo dojít k určitým náznakům, zrovna nedávno. Myslím si, že to je něco, na co všichni čekají. K tomu, jak jste říkal, že by moje povinnosti k seriálu film zdržovaly, to vůbec ne. Scénář je již napsaný a myslím, že víc bude záležet na tom, jak bude mít čas Kiefer současně při natáčení seriálu Touch.

Zdroj: collider.com

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle