The Vampire Diaries(Upíří deníky)

Povídka - Tanec s ďáblem - Vampire Diaries/Harry Potter

Autor: Elle (alias elle_blessing)

Překlad: Clear

Zdroj: fanfiction.net (mírně poupraveno překladatelkou)

Postavy: Damon Salvatore (The Vampire Diaries) a Pansy Parkinson (Harry Potter)

Byla velmi krásná. Měla dlouhé tmavé vlasy, měsíční pleť a křehkou dobře stavěnou postavu, kterou se ani nesnažila skrývat. Nosila upjaté džíny a kožené boty na vysokých podpatcích, které se do malého městečka, jakým je Mystic Falls, vůbec nehodily. Ale Damon během svého podivně dlouhého života sledoval už spousty žen. Krásné dívky pro něj neměly žádnou cenu, mohl si je snadno podmanit a rozhodně neměl důvod, aby se konkrétně o tuto dívku zajímal. Nebyla to ani Elena, ani Kathrine. Ale byla krásná, neměla o něj zájem a pokud se Damon zcela nemýlil, tak byla zlá. Plamínky v jejích očích, které se na něj zahleděly, byly cokoliv, jen ne přátelské.

Jen jeho lehkovážné mrknutí způsobilo, aby si ho zcela přestala všímat a on ji uraženě sledoval, když odcházela k dveřím baru.

. Prakticky ho vyzvala, aby šel za ní. Sváděla ho, když šla po ulici, kde ji nikdo jiný, než on neviděl. „Neslyšela jsi, že je nebezpečné chodit sama po setmění po ulici, princezno?“

Neotočila se hned a Damon toho využil, aby obdivoval, jak jí její černé džíny padnou. V tom se otočila na svém jehlovém podpatku obličejem k němu.

Zvedla obočí a řekla: „Nevím, kdo k čertu jsi, ale odprejskni.“

Na Damonových ústech se vykouzlil úsměv. Popošel k ní blíž a stále ji nespouštěl z očí. Když má takovou povahu, jistě bude chutnat velmi lahodně. „Ne, ne,“ řekl a zakroutil hlavou. „Chceš mě, princezno? Chceš mi provádět ošklivé věci.“ Trochu nutkání, trochu zábavy, trochu krve. Nebo také hodně.

„To bych nedělala, upíre,“ varovala ho a vytáhla hůlku a přitiskla mu ji ke krku. Nitrobrana se naštěstí hodila víc, než útoky na mysl jiných kouzelníků. „Viděla jsem vás, jak jste s bratrem postávali vedle té čarodějky.“ Úsměv na jejích ústech byl temný a plný příslibů. „Jsem větší a děsivější. Můžu ti ukázat, že jsou daleko horší věci, než je smrt.“

„Čarodějka?“ odvážil se a své modré oči soustředil na hrot hůlky. Nebylo nic v sázce, ale hůlka hořela, jak ona poručila. A to se mu líbilo.

„Hmm… Vypadá to, že chápeš situaci,“ zabručela a nakročila si blíž. „A tohle“, řekla a přitiskla hůlku pevněji k jeho krku, „umí všechny nejrůznější věci, zlato. Spálí tě během jedné myšlenky, opravdu spoutá každou část tvého těla, nebo by mohla převrátit tvé vnitřní orgány ven a nechat, aby ses na své vnitřnosti díval. Opět se jemně zasmála. "Buď hodné štěně.“

„Raf!“ usmál se Damon a přistoupil blíž. Její hůlka se zaryla do jeho kůže a jejich těla byla přitisknutá přímo na sebe. Mohl cítit horkost, silný tlukot jejího srdce, mohl cítit, jak jí krev proudí pod kůží.

„Kdo jsi?“ zeptal se a jeho oči se zaměřily na pulz na jejím krku, na ústa a následně na její oči. Intonace hlasu o ní prozradila, že není odtud. Jejím tvrzením nevěřil tak docela – nebyl žádný důvod pro to, aby byl konec světa – ale věděl, jak se nebojí a jak by se bát měla.

Přestože Pansy uměla ochránit svou mysl, neuměla se ubránit vlastní hlouposti. Konkrétně té, že ji přitahoval ten nejnevhodnější muž. Často se stávala otrokyní svých vlastních impulzů a nebylo to pro ni dobré. Ne, když nechala proudit své teplo od sebe k němu, když byla jejich těla přitisknuta k sobě. Měla ho začarovat, nechat zapomenout, ale její temné oči stanuly na jeho ústech.

„Zatraceně,“ řekla, když svou volnou rukou prohrábla jeho vlasy. Zatlačila ho směrem dolů, přitlačila jeho rty na své a hůlku na jeho krku přitiskla ještě silněji.

Jenom Peierceovy byly tak odvážné. Ale tato dívka věděla, čeho je schopen a přesto ho kousala. Jeho vlastní krev obklopila jejich jazyky. Upíří rychlostí ji zatlačil ke zdi budovy o několik set metrů dál a přisál se svými ústy a začal jí jemně okousávat rty.

Jejich krev se smísila ve chvíli, když se jejich ústa dotkla, jak usrkával malá množství. Damon pocítil, jak jím projela silná vlna. Cítil vír její krve v každé části svého těla. Už předtím ochutnal čarodějnice – tato dívka je nazvala čarodějky – ale žádná z nich nechutnala takto. Žádná z nich mu nedávala pocit ohně v žilách.

Zavrčel a vzal ji rukama za obličej a začal sát její ústa.

Byla hloupá. Byla zatraceně hloupá a měla krvavé přání zemřít, ale jen co jí hlavou projela ta myšlenka, zatlačila na něj, jemně klouzala jazykem, skřípala zuby… Ach, bylo to tak dávno.

Damon ani nevěděl, jak se jmenuje, ale řekl si, že na tom nezáleží. Jména nejsou důležitá. Byly tisíce žen a jen dvě byly pro něj důležité. A přesto chtěl tuto dívku poznat. Byla záhadná, tajemná, nebála se a její krev chutnala jako něco, co nikdy v životě neochutnal. Musel ji poznat.

Musel ji opravdu ochutnat. Damonovy rty byly vedle jejích a začal se ohlížet po její čelisti. Pansy ho od sebe odtáhla za vlasy a trhla s ním směrem zpátky. Hůlku pevně držela opět u jeho krku. „Zkus začít sát z žíly a zabiju tě. Pomalu a bolestivě.“ Její rty byly zabarvené do ruda, její kůže zářila a měla rozcuchané vlasy. Damon se ušklíbl. „To zní jako zábava, princezno.“ Zatlačil na ni velmi rychle. Příliš rychle na to, aby to bylo vidět a z jejích úst vyklouzl tichý zvuk – nebyla si jistá, zda z bolesti nebo slasti. Vysával ji a ona to cítila až na kost, cítila ho v každém kousku svého těla a jeho ústa byla všude v jejím těle naráz. Pansyina víčka zamrkala, on zavrčel a zmocnila se jí opatrnost. Pevně uchopila svou hůlku. „Confringo.“ Jeho tělo se rozprsklo o protilehlou zeď a spadlo k zemi. Nehybně ležel, ale to nic neznamenalo. Byl nesmrtelný a nic kromě kolíku do srdce, nebo oheň, který by ho spálil na prach, ho nemohlo zabít.

Cítil, jak mu po kůži stéká její krev, ale bolest, kterou by mu ona působila, necítil. Ohnula se a vytáhla z hůlky velký prsten. Alespoň něco z její hlouposti vzešlo. „Parkinsonová,“ řekla a konečně odpověděla na jeho otázku, když zasténal a znovu nabýval vědomí. „Aurora Pansy Parkinsonová.“ Na jejích ústech se opět objevil úsměv, když jeho na ní stanuly jeho modré oči. „Když budeš hodné štěně, možná tě nechám pozdravit soumrak ještě jednou.“

Pansy se znovu vzpřímila a ukročila pár kroků vzad. Zamávala a poslala mu polibek, než zmizela.

Damon se postavil na nohy. Krásné ženy jsou trápením jeho bytí.

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle